Cesta k dokumentu: Domovská stránka » Práce a právo:

Zaměstnávání poživatelů starobního důchodu v pracovněprávních vztazích na dobu určitou od 1. ledna 2010

Tato informace je zaměřena na problematiku sjednávání pracovních poměrů na dobu určitou s poživateli starobního důchodu v souvislosti se změnou právní úpravy, k níž došlo od 1. ledna 2010 v § 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

1. Legislativní změna v§ 37 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění

Dnem 1. ledna 2010 nabyl účinnosti zákon č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Tímto zákonem byla ode dne jeho účinnosti zrušena podmínka stanovená v § 37 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, připouštějící možnost výplaty starobního důchodu v souběhu s příjmem z výdělečné činnosti v pracovněprávním vztahu jen tehdy, jestliže byl tento pracovněprávní vztah (pracovní poměr nebo dohoda o pracovní činnosti) sjednán na dobu určitou, nejdéle však na dobu jednoho roku, lze-li jej podle zvláštních právních předpisů na tuto dobu sjednat. Uvedená podmínka zakládala výjimku z obecného pravidla pro uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou podle § 39 odst. 2 zákoníku práce, podle něhož trvání pracovního poměru mezi týmiž účastníky je možné sjednat celkem na dobu nejvýše 2 let ode dne vzniku tohoto pracovního poměru; to platí i pro každý další pracovní poměr na dobu určitou sjednaný v uvedené době mezi týmiž účastníky. Tato výjimka stanovená v § 39 odst. 3 písm. a) zákoníku práce a spočívající v tom, že citované obecné pravidlo pro trvání pracovního poměru na dobu určitou se nevztahuje na případ, kdy dochází k pracovnímu poměru na dobu určitou podle zvláštního právního předpisu nebo kdy zvláštní právní předpis stanoví pracovní poměr na dobu určitou jako podmínku pro vznik dalších práv (s odkazem např. na § 37 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění).

2. Jaká pravidla platí pro zaměstnávání poživatelů starobního důchodu od 1. ledna 2010?

Jestliže od 1.1.2010 zvláštní (jiný) právní předpis, v tomto případě zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, úpravu zvláštních podmínek pro výplatu starobního důchodu v souběhu s výdělečnou činností v pracovním poměru nebo na dohodu o pracovní činnosti sjednaných jen na dobu určitou, nejdéle na dobu 1 roku, již neobsahuje, vztahuje se na pracovní poměry na dobu určitou i v případě starobních důchodců od 1. ledna 2010 obecná právní úprava, která však nemůže působit zpětně, tzn. na pracovní poměry na dobu určitou, které vznikly za právního stavu účinného do 31.12.2009. Bylo-li trvání pracovního poměru na dobu určitou s poživatelem starobního důchodu sjednáno před 1.1.2010, skončí doba trvání tohoto pracovního poměru uplynutím sjednané doby podle § 48 odst. 2 zákoníku práce.

Vznikne-li po 31.12.2009 nový pracovní poměr na dobu určitou nebo dojde-li k prodloužení jeho trvání, může takový pracovní poměr podle § 39 odst. 2 zákoníku práce trvat celkem nejvýše po dobu dvou let ode dne vzniku tohoto pracovního poměru; to platí i pro každý další pracovní poměr na dobu určitou sjednaný v uvedené době mezi týmiž účastníky. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba alespoň 6 měsíců, k předchozímu pracovnímu poměru se nepřihlíží.

3. Jak v roce 2010 postupovat při sjednávání dalšího trvání pracovního poměru na dobu určitou uzavřeného s poživatelem starobního důchodu před 1. lednem 2010?

Přestože na řešení této otázky existovalo více právních názorů, přiklání se Ministerstvo práce a sociálních věcí nyní s ohledem na nejnovější soudní judikaturu k následujícímu stanovisku:

S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22.10.2009, sp. zn. 21 Cdo 69/2008, kterým byla řešena otázka posuzování plnění podmínek stanovených pro uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou (nyní podle § 39 odst. 2 zákoníku práce) v souvislosti se změnou právní úpravy, lze vyjádřit právní názor, podle něhož pracovní poměr sjednaný s poživatelem starobního důchodu na dobu určitou za podmínek stanovených v § 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do dne 31.12.2009, lze právním úkonem učiněným po dni 1.1.2010 prodloužit nebo opakovaně sjednat – s výjimkami uvedenými v § 39 odst. 3 a 4 zákoníku práce – pouze na dobu nejvýše dvou let, počítanou ode dne 1.1.2010.

Dojde-li tak na základě dohody smluvních stran podle § 40 odst. 1 zákoníku práce k prodloužení doby trvání pracovního poměru na dobu určitou, který poživateli starobního důchodu vznikl před 1.1.2010 (tj. dodatkem ke stávající pracovní smlouvě), bude třeba do celkové doby dvou let trvání pracovního poměru na dobu určitou (§ 39 odst. 2 zákoníku práce) započíst dobu trvání pracovního poměru, která uplynula ode dne 1.1.2010. Totéž platí, dojde-li k uzavření nového pracovního poměru na dobu určitou v situaci, kdy od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou (po 1. lednu 2010) neuplynula doba alespoň 6 měsíců.

Na závěr je třeba pro úplnost upozornit, že uvedená legislativní změna v zákoně o důchodovém pojištění ve svém důsledku znamená, že jestliže výplatě starobního důchodu nebrání existence pracovního poměru na dobu neurčitou, může zaměstnanec, který za trvání takového pracovního poměru splnil podmínky nároku na přiznání starobního důchodu, v tomto pracovním poměru beze změny setrvat i nadále a současně pobírat starobní důchod. Dosažení důchodového věku ani splnění podmínek nároku na starobní důchod nezakládají výpovědní důvod ze strany zaměstnavatele.

Autor: Odbor 51
Poslední aktualizace: 18.2.2010

Nastavení zobrazení:

Tento text byl zobrazen / vytisknut z webu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://www.mpsv.cz) dne 20.4. 2014 v 00:19.